Zkracováci vs. prodlužováci
Když jsem byl malý kluk, holič se mě ptával: „Zkrátíme to?“ Pak jim jednoho dne změnilo holičské ústředí terminologii, takže když jsem iniciativně hlásil „Prosím zkrátit!“, holič mě varovně káral: „To nesmíš říkat, to bych tě musel ostříhat dohola!“
Se zkracováním máme starosti i v češtině. Podle toho, zda dávají přednost variantám krátkým, nebo dlouhým, můžeme jazykoborce rozdělit na zkracováky a prodlužováky.
Takový zkracovák vám může větu vypreparovat až na kost:
Suk schl, až se scvrkl.
Doporučuji, dejte to přečíst spřátelenému cizinci. Hned vám bude veseleji.
Národ gramotných dělíme na ty, co neradi používají čárky a také rádi zkracují slovesné tvary (oni poví!). To jsou zkracováci. A pak jsou tu ti, kdo čárky rádi mají anebo tvrdí, že delší slovesné tvary jsou logické — ty nazveme prodlužováky. Protože takové ortodoxní, rigidní postoje vedou k chybám, vypracoval jsem pro jejich užitek dva slovníčky — jeden pro zkracováky, druhý pro prodlužováky.
Související:
Tip: Nemávejte rukou nad tím, že se ta slovíčka není možné naučit. O to nejde. Dostaňte jen tato slova do podvědomí a když na nějaké při psaní narazíte, jednoduše si je vyhledejte.